Oficiální zastoupení ateliéru STUDIO Leonid Afremov v České republice

Rozložený pohled“ Dívala se do sklenky vína, ale ve skutečnosti se dívala do sebe. Odraz nebyl jasný. Nikdy nebyl. Každý úhel ukazoval jinou...

Mezi tichem a ohněm existuje prostor, kde se věci nemusí vysvětlovat. Voda zůstává klidná, světlo hřeje a město ustupuje do pozadí. Dva lidé kráčejí vedle sebe, ne proto, aby...

Déšť už dávno ustal. Ale ulice si ho pamatuje. Každý kámen odráží světlo, jako by šeptal příběhy těch, kteří tudy prošli před tebou. Rychlé kroky, tiché rozhovory, možná...

Město je plné hluku, i když zrovna mlčí. Ulice jsou mokré, vzduch těžký a světlo se láme v odrazech asfaltu. Všechno splývá do šedi – domy, lidé, myšlenky. A pak je tu ono....

Pohyb, který není spěch. Jen plynutí. Ruce se zvedají lehce, jako by ani nepatřily tělu, ale prostoru kolem. Kimono se rozvíjí do ticha a barvy se rozpouští v jemném rytmu...

Město nikdy úplně neusíná. Jen zpomalí. Ztiší se. A nechá doznít to, co přes den hučelo v oceli, v potrubích a v hlavách lidí. Komíny stojí jako strážci doby, která nebyla...

Ticho. Černé pozadí jako nekonečný prostor. Z něj vystupuje ženská postava – jemná, ale pevná. Nezranitelná v okamžiku odevzdání. Plameňáci kolem ní nejsou jen exotickým...

Tento obraz zachycuje jeden z nejsilnějších symbolů lidské kultury – okamžik, kdy se dvě ruce téměř dotknou. Inspirací byla slavná freska Sixtinské kaple, ale v interpretaci...

Je chvíle… kdy se svět na okamžik zastaví. Ne proto, že by musel. Ale proto, že si to dovolíš. Ona tam stojí. Nepatří nikomu. Není definovaná očekáváním, minulostí ani pohledy...

Město nikdy nestojí. Jen se na chvíli zpomalí… aby se znovu rozběhlo. Pod konstrukcemi, které drží jeho váhu, proudí život. Silnice, koleje, beton, světlo. Všechno má svůj...

Ticho. Sklenice stojí. Víno pomalu dýchá. Jedna linie… druhá… a najednou si uvědomíš, že nejde jen o víno. Je to chvíle. Je to večer. Je to pocit, který nechceš rušit.

Stál na okraji světa, kde končí jistoty a začíná ticho. Pod ním se krajina rozplývala v mlze, jako vzpomínky, které už není potřeba držet. Hory v dálce nepůsobily jako...